Směrnice EU o hodnocení a řízení environmentálního hluku

Rozvoj dopravy s sebou přináší řadu negativních dopadů, k nimž patří mimo jiné nadměrný hluk. Dlouhodobé působení hlukové zátěže způsobuje u exponované populace závažná civilizační onemocnění (hypertenze, infarkt myokardu, stresy, neurózy, chorobné změny krevního tlaku, poškození sluchu apod.) [1]. Nejmarkantněji se tato zátěž projevuje především na zdravotním stavu obyvatel velkých měst a průmyslových aglomerací. Hlavním zdrojem hluku v městském prostředí je zejména pozemní doprava, především silně vzrůstající doprava automobilová. Plány rozvoje a využití území musí být sestaveny tak, aby jejich realizace přinesla nejen rozvoj daného území, ale především přispěla ke zlepšení kvality životního prostředí a zdravotního stavu obyvatel. Tohoto stavu lze dosáhnout především zlepšením kvality ovzduší a snížením expozice hluku.

V České republice se dosud problematikou environmentálního hluku zabývá především hygienická služba v rámci státního zdravotního dozoru (preventivního i běžného) na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví [2]. Avšak, zdravotní dozor je jen jedním z nástrojů, sám o sobě nepředstavuje systémový přístup k řešení problematiky hluku životního prostředí. K zabezpečení efektivního systému hodnocení a řízení hluku v životním prostředí byla vypracována Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení environmentálního hluku [3]. Směrnici je potřeba implementovat do právních systémů členských států nejpozději do 18. července 2004 a informovat v tomto směru Evropskou komisi.

Cílem směrnice je definovat obecný přístup k zamezení, prevenci nebo snižování škodlivých účinků na lidské zdraví, způsobených expozicí hluku v prostředí, a to realizací následujících akcí:

• určit expozici environmentálním hlukem pomocí strategických hlukových map,
• umožnit veřejnosti získat informace o hlukové situaci,
• přijmout akční plány pro zlepšení akustické situace v lokalitách, kde hlukové expozice ohrožují zdraví nebo kvalitu života.

V současné době je připravena implementace této směrnice do české legislativy ve formě návrhu zákona o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí [4]. Hlavní tíha implementace požadavků směrnice a naplnění zákona leží na ústředních orgánech státní správy - Ministerstvu zdravotnictví a Ministerstvu dopravy. Ve vztahu k Evropské komisi vystupuje Ministerstvo zdravotnictví jako orgán, který ji informuje o plnění požadavků směrnice Českou republikou. Ministerstvo dopravy odpovídá za akční plány pro hlavní silnice, hlavní železniční tratě a hlavní letiště definované směrnicí. Krajské úřady v rámci výkonu státní správy zpracovávají akční plány pro území aglomerací vymezená zákonem. Spolupracují rovněž se zpracovatelem strategické hlukové mapy poskytováním potřebných údajů.

Odkazy

[1] Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky ve vztahu k životnímu prostředí. Souhrnná zpráva za rok 2001. Praha: SZÚ, 2002.

[2] 258/2000: 2000. Zákon o ochraně veřejného zdraví a změně některých souvisejících zákonů. Praha, 2000.

[3] 2002/49/ES: 2002. Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropy ze dne 25. Června 2002 Hodnocení a management environmentálního hluku (anglicky). Brusel: Official Journal of the European Communities, 2002.
http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_189/l_18920020718en00120025.pdf

[4] 639: Vládní návrh na vydání zákona o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí. Parlament ČR, Praha ,2004.
http://www.psp.cz/forms/tmp_sqw/48eb0082.doc