Podíl dopravy na produkci skleníkových plynů

Příspěvek byl prezentován na mezinárodní konferenci International Conference on Future Worldwide Emission Requirements for Passenger Cars and Light Duty Vehicles and EURO V konané ve dnech 10. a 11. prosince 2003 v Miláně (Itálie).

Emise produkované dopravou se v posledních letech velmi významně podílí na celkovém znečištění ovzduší. Z globálních vlivů je pak nejvýraznější vzrůstající podíl na skleníkovému efektu. Množství automobilů, i přes snahy různých redukčních opatření, ve světě rok od roku stoupá a tím dochází i k nárůstu skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého (CO₂), který se na zemském oteplování podílí více jak 50 %, přičemž doprava z tohoto množství je zodpovědná zhruba za jednu třetinou. Mezi další skleníkové plyny produkované dopravou patří dále oxid dusný (N₂O) a metan (CH₄). Situace, obdobně jako v jiných vyspělých evropských zemí, není jiná ani na území České republiky. V poslední době zde dochází k trvalému růstu přepravních objemů a výkonů v individuální automobilové dopravě, především v důsledku rychlého zvyšování počtu osobních automobilů, a naopak k poklesu těchto ukazatelů ve veřejné osobní silniční dopravě. Doprava se tak stává významným fenoménem ovlivňující životní prostředí člověka a to jak v pozitivním tak i negativním směru.

Zatímco emisní faktory (Ef) limitovaných polutantů jako jsou např. CO, NO_x, uhlovodíky (C_xH_y), pevné částice (PM) jsou povinně měřeny (pravidelné technické kontroly), měření emisí hlavních skleníkových plynů produkovaných dopravou není upraveno doposud žádným legislativním předpisem. Proto se na rozdíl od limitovaných polutantů u vozidel běžně neměří a bývá především vázáno na oblast experimentální. Situaci navíc ztěžuje i fakt, že dosud získané hodnoty mají poměrně velký rozptyl.

Při výpočtu a bilancování množství emisí skleníkových plynů (CO₂, N₂O, CH₄) produkovaných dopravou bylo vycházeno především z prací: [1], [4] a [5]. Emisní faktor (Ef) polutantu je vždy uváděn v hmotnostním množství na jednotku energie (g.MJ^-1), délky přepravy (g.km^-1), hmotnosti spotřebovaného paliva, (g.kg^-1) nebo výkonu motoru (g.kWh^-1). Emisní faktory vybraných skleníkových plynů jsou součástí databáze emisních faktorů polutantů produkovaných dopravou [2], jejichž zdrojem jsou výsledky z domácích a zahraničních měření, které jsou průběžně doplňovány (aktualizovány) a statisticky vyhodnocovány. Následující tabulka 1 uvádí použité emisní faktory vybraných skleníkových plynů produkovaných dopravou, které byly použity při zpracování emisní inventury. Při výpočtech celkových emisí bylo vycházeno z průměrů pro každou kategorii dopravních prostředků.

Tabulka 1. Emisní faktory vybraných skleníkových plynů produkovaných dopravou.

Pro stanovení emisí skleníkových plynů byla použita Metodika pro stanovení emisí látek znečišťujících ovzduší z dopravy [3], která vychází z údajů o evidenci množství prodaných pohonných hmot. Po odečtení nedopravních zdrojů, tj. spotřeby v zemědělství, lesnictví, stavebnictví a armádě (týká se hlavně nafty), je množství prodaného paliva rozděleno pomocí přepravních výkonů mezi jednotlivé druhy dopravy.

Uvedené druhy dopravy jsou celkem rozděleny do 23 kategorií, podle používaného paliva a vybavení katalyzátory. Z takto rozdělené spotřeby se poté kalkulují emise, pomocí průměrných emisních faktorů. Pro každou z uvedených kategorií je použit průměrný emisní faktor (g.kgpal^-1), který vychází z naměřených a statisticky zpracovaných hodnot. U vybraných kategorií silniční dopravy, s velmi rozdílnými ročními kilometrickými proběhy se paralelně, s výpočty spotřeby druhu dopravy, pomocí přepravních výkonů, kalkuluje spotřeba této kategorie z uvedených proběhů. Roční kilometrické proběhy jsou zadávány tak, aby odpovídaly výsledkům celostátních dopravních sčítání, které se provádí 1 krát za období 5ti let. Pro zpracování emisní inventury byly použity spotřeby jednotlivých pohonných hmot stanovené již zmíněnou metodikou a emisní faktory uvedené v tabulce 1, statisticky vyhodnoceny v databázi emisních faktorů a přepočtené z g.km^-1 na g.kg^-1.

Následující tabulky a grafy prezentují produkci sledovaných skleníkových plynů (CO₂, N₂O, CH₄) produkovaných dopravou v letech 1990 - 2002 v České republice vybranými druhy dopravy.

Nejvyšší růst vykazují emise N₂O neboť novější vozidla vykazují vyšší naměřené hodnoty než starší typy. Proto se i v dalších letech předpokládá soustavný růst těchto emisí. Produkce emisí CO₂ rovněž vzrostla i v roce 2002, ale ne tak výrazně jako N₂O. Tento trend je dán rostoucí spotřebou benzínu a nafty, tempo růstu však oproti minulým rokům pokleslo, což je pozitivní. Na rozdíl od N₂O, mají novější vozidla nižší specifické emise CO₂, vzhledem k nižší spotřebě pohonných hmot. Emise CH₄ vykazují sestupný trend, po mírném růstu v letech 1990 – 1997 a přibližně kopírují klesající trendy ostatních uhlovodíků, jež jsou důsledkem zlepšování spalovacího cyklu u nových vozidel.

Závěr

Snižování emisí z dopravy závisí na účinnosti redukčních opatření jako jsou např. obměna vozového parku, užití katalyzátorů, nižší spotřeba pohonných hmot. Vývoj indexů emisí z dopravy ukazuje, že snižovat emise z dopravy se daří zatím pouze v případech limitovaných emisí. Nelimitované emise, jako jsou především skleníkové plyny, vykazují nárůst, s výjimkou CH₄ kde je zaznamenán pokles. Ukazuje se, že nastavení nových emisních limitů nemlže být jediným opatřením a mělo by být doprovázeno o další netechnická opatření jako: rozvoj environmentáně šetrných druhů dopravy (elektrická železniční, cyklistika, ...), novými daňovými opatřeními, internalizací externích nákladů, apod.