Nebezpečí billboardů u silnic

Diskuse o tom, jestli mohou být na dálnicích a silnicích billboardy, skončila přijetím zákona, který to zakazuje. Od 1. září 2012 tak všechny nově dokončené úseky nesmějí být lemovány reklamními poutači. Ze starších silnic pak musejí zmizet od 1. září 2017. Čím jsou nejvíc nebezpečné a jak rozptylují pozornost řidičů?

Podívejte se na rozhovor s Jindřichem Fričem, ředitelem CDV na toto téma.

Začátek rozhovoru s Jindřichem Fričem najdete na 3:19 minutě.

Stanovisko CDV k vlivu reklamních zařízení na bezpečnost dopravy

Ve světě proběhla řada výzkumů, zabývajících se vlivem distrakce reklamních zařízení v blízkosti pozemních komunikací na chování řidičů. Jednalo se o různé formy pozorování, registrace polohy, rychlosti, dodržování odstupů, reakčních časů apod. Bylo zjištěno, že reklama má vliv na pozornost: odpoutává pozornost od dopravního značení, prodlužuje reakční časy (obzvlášť u nezkušených nebo starších řidičů), dále způsobuje vychýlení ze směru jízdy.

Přestože nebyl ve všech zahraničních studiích prokázán jednoznačný vztah k riziku a dopravním nehodám, je vliv reklamních zařízení na chování řidičů zřejmý. Většina států bere však toto riziko jako další prvek ohrožující bezpečnost provozu, a proto také přistoupila v mnoha případech k velmi striktním opatřením omezujícím umístění reklam na vybrané druhy komunikací.

Výzkumní pracovníci z Centra dopravního výzkumu identifikovali faktory dopravních nehod, na které měly vliv reklamní zařízení umístěná v blízkosti pozemních komunikací. Provedli rešerši z dostupné zahraniční literatury, právního prostředí a VaV. Provedli analýzu nehodovosti s pevnou překážkou na území ČR, orientační měření odpoutání pozornosti řidiče, soudně znaleckou analýzu vlivu odpoutání pozornosti řidiče, rozbor reklamního zařízení jako pevné překážky a na závěr průzkum postojů veřejnosti a dopravně-psychologický pohled na mentální kapacitu řidiče.

Vzniklá studie potvrdila tyto ovlivňující faktory:

Dopravní prostředí obsahuje množství informací,
dopravní informace je nezbytná k naplnění cíle cesty a bezpečnému provozu,
reklamní zařízení vytváří sekundární informace a přitahují pozornost řidiče,
řidič je vystaven ve vozidle a v dopravním prostoru značnému množství informací,
mentální kapacita řidiče je však omezena,
každé další odpoutání pozornosti sekundární informací je nežádoucí a nebezpečné,
reklamní zařízení jako sekundární informace prodlužuje reakční dobu řidiče, tím dochází ke zpoždění reakce vozidla na dopravní situaci,
aktivní reklamní zařízení mají prokazatelně větší vliv na odpoutání pozornosti řidiče od řízení,
nedeformovatelné/tuhé části nosných konstrukcí reklamních zařízení zhoršují následky dopravních nehod.

Sekundární informace mohou dále způsobovat:

Ovlivnění schopnosti řidiče dodržovat pokyny dopravních značek navádějící ke změně jízdních pruhů,
zakrytí výhledu tam, kde lze očekávat málo frekventované, ale rychlé jevy (zvěř, cyklista, motocykl),
výrazné prodloužení reakční doby řidiče v kombinaci s užitím mobilního telefonu, nebo jiným vybavením vozidla (tento jev je velmi pravděpodobný),
obsah informace může zvýšit negativní efekt (vytváření falešného pocitu pohody, bezpečí, snížení vážnosti situace, vzbuzování pohoršení či negativní emoce, atd.).
K negativnímu odpoutání pozornosti řidiče vlivem reklamních zařízení dochází a polovina řidičů vnímá přítomnost reklamních zařízení jako problém. Obecně lze konstatovat, že respondenti považují míru svého odpoutání reklamním zařízením za minimální, ve skutečnosti se může však jednat o 0,5 - 1,5 s, což ve srovnání např. s ovládáním vybavení vozidla může být vnímáno jako nevýznamné.

Závěry ze zahraničních studií jsou přenositelné do prostředí ČR, jelikož bylo doloženo obdobné vyhodnocení distrakce řidiče statickým reklamním zařízením. Nejčastější fixace očí řidiče na reklamní zařízení je do 0,75 s. Tomuto času odpovídá cca 27 m nekontrolované vzdálenosti jízdy vozidla na dálnici při rychlosti 130 km/h a cca 19 m při rychlosti 90 km/h na silnici mimo obec.

Ze statistik Policie ČR nelze jednoznačně identifikovat dopravní nehody vlivem odpoutání pozornosti řidiče vlivem reklamních zařízení v okolí komunikace, ani zda přispívají ke zhoršení následků dopravních nehod více, než jakákoliv jiná (nechráněná) pevná překážka v blízkosti komunikace. Poněvadž tato charakteristika není zařazena do standardního formuláře dopravních nehod zpracovávaného dopravní policií pro potřeby statistiky DN.

V rámci různého kontextu sekundární informace (reklamy) a prostředí totiž míra negativního vlivu výrazně variuje.

Doporučení:

Mentální kapacita řidiče musí být chráněna obzvláště v místech častých dopravních nehod, nebo v rizikových lokalitách či v místech, kde je vyžadována zvýšená pozornost řidičů bez ohledu na okolní zástavbu (např. křižovatky, směrové a výškové oblouky včetně jejich kombinací, průpletové úseky, přechody pro chodce).
Limitovaná mentální kapacita řidiče musí být z hlediska bezpečnosti distribuována optimálně a především na nezbytně nutné úkony v kontextu bezpečné jízdy. Z uvedených studií vyplývá, že řidiči jsou během řízení zatíženi informačními a asistenčními systémy, jejich pozornost je zaměřena na úlohy uvnitř vozidla a rovněž na vjemy vně vozidla, jako je dopravní značení či ostatní účastníci provozu. Sledování reklamních zařízení umístěných v bezprostřední blízkosti vozovky zvyšuje již tak zatíženou kognitivní kapacitu, kdy řidič více či méně vědomě zaměřuje svou pozornost v rozporu s pravidly bezpečné jízdy. Obsah reklamních sdělení zatěžuje řidiče informacemi, které jsou zcela irelevantní pro komfort bezpečné jízdy a dopravní informovanosti.
Z hlediska zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích se jedná o pevnou překážku, je-li jakékoliv reklamní zařízení umístěno na vozovce, dopravním ostrůvku nebo krajnici dálnice nebo silnice I. třídy. Toto ustanovení zákona doporučujeme zanechat i s ohledem na zákon č. 196/2012 Sb., kde reklamní zařízení na dálnici a silnici I. třídy má být odstraněno do 5-ti let od nabytí účinnosti zákona.
Nosné konstrukce mohou být natolik tuhé, že energie při nárazu do těchto překážek mnohonásobně převyšuje schopnost deformačních zón vozidla absorbovat tento druh energie. Z tohoto důvodu doporučujeme dodržení ustanovení v nezávazné normě ČSN 73 6101, kde je nosná konstrukce reklamního zařízení považována za pevnou překážku, je-li umístěna ve vzdálenosti od okraje zpevnění vozovky méně než je stanovená vzdálenost. Potom je nutné toto zařízení chránit pomocí svodidel. O umístění pevné překážky na pozemní komunikaci ale i jejím odstranění rozhoduje silniční správní úřad.
Ve všech podkladech ze studovaných zemí jsou vyloučeny reklamy pohyblivé, blikající, filmové pásy, apod. Zde je distrakce považována za enormní a taková reklama za vysoce nebezpečnou (zde žádná diskuse neexistuje), zákaz je prakticky paušální, neb výsledky výzkumů jsou rovněž přesvědčivé (doba odvádění pozornosti je podstatně delší, než u reklamy statické).

V zahraničí jsou reklamy u dálnic a významných komunikací MIMO OBEC zakázány.
Veškeré instalace jsou pojaty jako „výjimečný případ“ (např. naléhavá potřeba orientace či jiného sdělení, které nelze vyjádřit standardním dopravním značením, či „oprávněný zájem účastníků provozu na pozemních komunikacích“). V zásadě možné jsou reklamy na odpočívkách, nejsou-li viditelné z hlavního dopravního prostoru.

Z orientačního výpočtu ekonomických ztrát způsobených při těchto nehodách na dálnicích a silnicích I. třídy na základě pilotních informací uvedených krajů lze orientačně odhadnou celkovou ztrátu na území ČR ve výši cca 43 mil. Kč.

Vzhledem k tomu, že v úrovni nehodovosti se Česká republika stále posunuje mezi nejnebezpečnější země v Evropě, je třeba naopak hledat cesty, která rizika vzniku nehod snižují.