Co se můžeme naučit z Evropy? Přehled zahraničních systémů ponehodové péče
Důležitým krokem fáze poznání v našem projektu byla analýza zahraničních systémů ponehodové péče. Našim záměrem bylo detailní porozumění jednotlivým přístupům, jejich limitům ale současně i identifikace účinných prvků, které by mohly představovat zpětně inspiraci pro zlepšení tuzemského systému. Za tímto účelem byl vytvořen polostrukturovaný dotazník a vytipováni zástupci pomáhajících organizací po dopravních nehodách z desíti evropských zemí (členové mezinárodní organizace European Federation of Road Traffic Victims). Žádosti o online rozhovor vyhovělo celkem pět organizací ze Slovinska, Španělska, Německa, Polska a Lucemburska.
Lucembursko
V Lucembursku je systém ponehodové péče relativně centralizovaný a podporovaný státem. V akutní fázi péči zajišťuje hasičský a záchranný sbor CGDIS, přičemž psychologickou pomoc poskytuje jednotka GSP. V následné fázi mají oběti přístup ke službám v nemocnicích i rehabilitačních centrech, včetně psychologické podpory. Klíčovým prvkem dlouhodobé péče je nezisková organizace AVR, která je státem financována a nabízí právní, psychologické a sociální poradenství. AVR organizuje podpůrné skupiny, přednášky a osvětu. Silnou stránkou je propojenost služeb a multilingvní přístup. Slabinou systému je nedostatek personálu, dlouhé čekací lhůty a možné střety zájmů v malém prostředí.
Německo
Německý systém je ovlivněn federálním uspořádáním a regionálními rozdíly. V akutní fázi fungují profesionální záchranné služby, doplněné o týmy psychosociální krizové intervence (KIT), pastorační služby a další podpůrné týmy. Tyto služby však nejsou dostupné ve všech regionech stejně. Krátkodobou a střednědobou péči zajišťují traumatologická centra, jejichž kvalita je garantována certifikací. Významným nástrojem je web Hilfefinder.de, který nabízí informace, kontakty a self-screening. Přesto psychosociální složka není prioritou, a chybí automatické zapojení těchto týmů při nehodách. Neexistuje centrální koordinace ani stabilní financování těchto služeb.
Slovinsko
Slovinsko má kvalitní veřejné zdravotnictví a dobře organizovaný systém základní zdravotní péče. Problémem zůstávají dlouhé čekací lhůty na specializovanou psychologickou péči. Významnou roli hraje nezisková organizace Zavod Varna Pot, která nabízí bezplatné psychologické poradenství a podporu. Důležitým prvkem je spolupráce s církvemi, policií i zdravotními institucemi. Organizace využívá síťování a komunitní přístup a školí tzv. ambasadory – lidi s vlastní zkušeností. Neexistuje národní web, ale organizace aktivně využívá sociální sítě a média. Síť spolupracujících odborníků a aktivit napříč sektory zajišťuje dobrou dostupnost informací i podpory.
Španělsko (Katalánsko)
Katalánsko má oproti zbytku Španělska pokročilý systém. Psycholog je součástí výjezdového týmu od roku 2018, což je legislativně zakotveno. Funguje zde také proaktivní call centrum, které kontaktuje oběti a nabízí bezplatné poradenství. Oběti mají nárok na 12 psychologických sezení ročně, zajištěných z veřejných prostředků. Silné neziskové organizace (PAT-apat, STOP Accidentes) poskytují individuální i skupinovou podporu. Mezi silné stránky patří integrální přístup a spolupráce mezi sektory. Slabinou je nerovnoměrné pokrytí službami v méně osídlených oblastech a limitovaný počet odborníků.
Polsko
Polský systém není systematicky uchopen a trpí výraznými nedostatky v dostupnosti bezplatné péče. Přístup ke specialistům je omezený, čekací lhůty mohou být až 2 roky. Většina obětí využívá placené služby nebo pomoc neziskových organizací. Výjimkou je pilotní projekt organizace Przejście, která nabízí zdarma psychologickou pomoc na základě smlouvy s Národním zdravotním fondem. Neexistuje jednotný web ani koordinace služeb, pouze seznam organizací v excelové podobě. Pro zlepšení systému je klíčová koordinace mezi ministerstvy, stabilní financování a vytvoření regionálních center. Síťování s místními iniciativami je zatím omezené, ale ukazuje potenciál rozvoje.
Více o cílech projektu Ponehodové péče čtěte zde.